Jak jsem nikdy nic neukradl.

středa 28. listopad 2012 06:14

Stalo se to takovým dobovým koloritem. Něco vidím, zalíbí se mi to a tak si to prostě vezmu. A jedná li se o peněženku, auto nebo fabriku, to nehraje roli.

Blahé paměti pan Vozáb, jako uhlobaron, vysvětluje v divadle u pícky neznalému mládenci, co lze a nelze ukrást. Uzmout mi mohou třeba kočár, ale ne důl. To je nesmysl, to je díra v zemi, ten mi přece nemohou vzít. Jak bláhové, dnešní pobertové dokáží úplně všechno. Kradou se nejenom věci, ale i lidé, fiktivní peníze a dokonce i nápady a myšlenky. Zlodějina se vyvíjí neuvěřitelným tempem a stává se vysoce sofistikovanou.

Před lety jsem navštívil muzeum Volkswagenu, kde je i expozice věnovaná onomu neblaze proslulému oboru. Je tam na mnoha příkladech popsána neuvěřitrlná drzost a chytrost lapků a frustrovaní vynálezci zabezpečovacích zařízení přiznali, že jsou vždy o krok zpět, což není zrovna povzbuzující. A tak majitelé čehokoliv musí neustále trnout a vynakládat neúměrné prostředky na ochranu jmění, i když nemají jistotu, zda toto jejich majetek vůbec ochrání.

Je to zapeklitá věc. Obecně by měla občany před jakýmkoliv zlem chránit policie, tudíž i před zloději. Jenže moderní doba přináší nejedno překvapení. Včera jsme byli bezvýznamní žebráci a kliknutím počítače nám naskáčou na kontě nuly, že to jmění nemůže utratit celá vesnice ani za sto let. Přitroublí absolventi pomocných škol naleznou pravou cestu, objeví v sobě nečekané vlohy a s mnoha tituly se nechají oslovovat ctihodnými senátory, emeritními profesory a zasloužilými radními. A s tímto náramně tuční i jejich peněženky.

Jenom nakrátko někdo z nich ztratí ostražitost a ony zmiňované nuly z jeho vkladní knížky během pár vteřin změní majitele a přistanou na neznámém kontě kdesi v tichomoří. Zloděj okrade jiného zloděje a kruh se uzavírá. Ukradený tovar koluje po zeměkouli, možná že už i vesmírem, vzduchem létají auta, domy a směnky, chudáci se stávají milionáři, miliardáři obratem bankrotují, ale život běží dál. A navrch se dozvídáme, že mnohdy samotní policisté jsou součástí onoho systému a že ten zloduch, který vám o víkendu ukradl ze sklepa kompot, mohl být třeba ten strážný odvedle.

Dvakrát v životě mi kdosi vykradl auto, bylo mi ukradeno kolo, několik kusů oděvních svršků a zanedbatelný obnos peněz. Rád bych někdy také něco lohnul, ale nemám na to náturu. Mé chmatácké zkušenosti skončily s hraním kuliček, s pouštěním draků a s pečením brambor v popeli ohníčků na pastvě. Mnohem horší je fakt, že jsem dávno přišel o iluze, ale přinesl jsem si do života zjištění, že člověk není špatný, ale lidi jsou dobytek. Zamordují babku kvůli stokoruně, ale zároveň dokáží neuvěřitelné věci pří různých charitativních akcích, což je jedna z mála věcí, která mne velmi těší a dojímá.

Víte, jak se nejsnáze stane člověk milionářem? Když je miliardářem a hodně utrácí.

Jiří Nohava

dr.med.cerny, obcan EU ale ne Ceskamily pane Nohava13:4929.11.2012 13:49:55

Počet příspěvků: 1, poslední 29.11.2012 13:49:55 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jiří Nohava

Jiří Nohava

O životě v české kotlině.

Pracující, zákonů dbající, daně platící a s mnohým nesouhlasící jihočeský patriot.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy